Martin Řehořek: „Potřebujeme skutečné služby eGovernmentu, ne jejich špatné imitace!“
Rozhovor s jednatelem naší společnosti pro "Iniciativu 202020", která se zasazuje o zlepšení služeb eGovernmentu v České republice.
Státem zřízený Czech POINT funguje téměř deset let bez (pro zákazníka viditelných) problémů. Našel si své stálé klienty, což dokazuje skoro 17 milionů vydaných výpisů. Modro-bílý „piškot" na dveřích úřadů a pošt je už běžnou součástí našeho života, a protože systém funguje, máme ho všichni za normální a obyčejnou součást komunikace s úřady. Jak se říká, kdo nikdy nic podobného nedělal, těžko si dokáže představit, kolik práce za tím vším je. Právě na to, jak se takový obrovský systém provozuje či jak vnímá tzv. eGovernment jako občan, jsme se zeptali jednatele společnosti NEWPS.CZ, která se stará o bezproblémový chod Czech POINTu, pana Martina Řehořka.
V oblasti eGovernmentu se profesně pohybujete již delší dobu. Jak se ale na eGov díváte jako občan České republiky?
Jako občan bych od eGov očekával služby, které mi usnadní komunikaci s úřady, zejména mě zbaví nutnosti někam fyzicky dojít a umožní vyřídit danou věc elektronicky. Bohužel vidím, že místo rozšiřování nabídky konkrétních služeb se v poslední době investovalo nemálo prostředků do projektů označovaných jako eGovernment, které přitom nejsou určeny občanům, ani jim neusnadňují život. Nemají z nich žádný prospěch. Vezměte si třeba takové rozklikávací rozpočty samospráv. Chápu jejich význam pro úředníky a snad veřejnou kontrolu. Ale na rovinu, je to služba, která by mi pomohla vyřešit nějaký můj problém nebo životní situaci? Ani náhodou! Přitom se v této oblasti utratilo nemálo peněz místo toho, aby byly využity pro skutečně užitečné on-line služby ve vztahu občan-úřad. Stejně se stavím k registru smluv. Opět je to nová agenda (spíše bych řekl staronová, protože jedna na Portálu veřejné správy už byla), ale neřeší žádnou životní situaci. Registr je zajímavý pro pár investigativních novinářů, občana to prakticky nezajímá, nepomáhá mu v jeho životních situacích ve vztahu ke státu. A to, že se úřady chlubí třeba možností on-line rezervace času úředníka, není podle mě žádná eGov služba. Naopak v tom vidím diskriminaci těch občanů, kteří neumí pracovat s počítačem. Nejenže musí na úřad fyzicky dojít, ale navíc teprve na místě zjistí, že jsou úředníci „vybukovaní“ na celý den dopředu těmi, kteří zvládnou práci s počítačem, ale úřad je přesto nutí vyřizovat vše osobně.
A existuje služba, se kterou jste spokojen?
Samozřejmě že jsou i užitečné on-line služby. V první řadě je to CzechPOINT@home. Funguje od roku 2011. V nabídce má sedm agend/výpisů a dalších devět týkajících se základních registrů. Klíčové pro mě (a troufnu si říct, že i pro další zástupce firem) bylo přidání výpisu z rejstříku trestů fyzických osob do seznamu těchto služeb. Byla to poslední agenda, kvůli které jsem musel jako jednatel firmy osobně na kontaktní místo veřejné správy, abych mohl pořídit úplný set kvalifikačních dokladů pro veřejné soutěže. Dnes už mohu vše vyřešit elektronicky, bez nutnosti někam chodit. Další populární službou je výpis z bodového hodnocení řidiče. Řidičům poskytuje přehled, kolik trestných bodů „získali“. Je to rychlé a zdarma. Také se mi líbí ePortál ČSSZ. Ten je pro mě zajímavý zejména proto, že k jeho agendám přistupuji stejně jako k CzechPOINT@home. Prostě jeden uživatelský účet používám pro přístup ke své datové schránce a k tomu ještě pro agendy CzechPOINT@home a ePortálu ČSSZ. Je to přesně ten směr, kterým se dle mého musí eGovernment dát - služby propojovat a lidem usnadňovat cesty, jak se k nim dostat. Pokud si mě stát již jednou „ověřil“ přes datovky, pak není důvod, proč bych stejné přihlašovací údaje neměl využívat i pro jiné služby státu.
Takže CzechPOINT@home je služba, která vám vyhovuje?
Ano i ne. CzechPOINT@home má jeden neduh. Není tajemství, že v naší zemi pořád přetrvává resortismus. Pořád si tu každý úřad „úřaduje“ po svém. Ministerstvo vnitra je správcem CzechPOINT@home, ale ostatní resorty o tomto systému moc nevědí. Pak se snadno stane, že o možnosti získat výpis bodového hodnocení řidiče elektronickou cestou zdarma neví ani ministr dopravy a snaží se vymyslet už vymyšlené. To není tak docela jenom jeho problém, tím zásadním je prakticky nulová propagace fungujících služeb ze strany správce systému, tedy MV ČR. Ale zpět k tomu resortismu. Místo toho, aby občan našel nové e-služby na jednom místě, musí je hledat jednu po druhé! Když je najde, narazí na další problém, o kterém jsem už mluvil. Musí se pro přístup (až na několik světlých výjimek) nejprve registrovat. A aby to neměl tak jednoduché, většinou je registrace pokaždé jiná. Výsledkem pak je X různých uživatelských účtů, takže zmatek a chaos. Vracím se opět k už vyřčenému. Máme datovky a za každou datovou schránkou konkrétního (úředně ověřeného) občana. Tak proč toho stát nevyužije? Pro nás je to prostě nepochopitelné. I proto vznikl portál PODEJTO.CZ (provozují jej společnosti DATASYS, NEWPS.CZ, Software602, pozn. red.), který zatím jako jediný integruje většinu dostupných e-služeb. Prostřednictvím uživatelského účtu k datovce nabízí více než 300 formulářů, které řeší obyčejné životní situace, ale i další komunikaci s úřady v oblasti daní, zdravotního a sociálního pojištění, podání žádostí, výpisů z registrů atd. To vše na jednom místě. Pokud tedy potřebujete najít informaci, kdy a jak učinit nějaké podání, platí jednoduché pravidlo - negůglujto, podejto!
Vidíte prostor pro rozšíření nabídky CzechPOINT@home?
Těch možností je spousta. Jednou z mnoha příležitostí rozšíření e-služeb jsou volby. Nemusí přitom jít hned o hlasování, k tomu nám stále chybí legislativa, ale jednou z promarněných šancí je podle mého názoru možnost sběru hlasů na petičních arších. Třeba pro kandidáty v přímé volbě prezidenta. Nedávno se poslanci věnovali novele zákona, která to mohla umožnit. Nakonec byla ale přijata verze s listinnými archy doplněnými o číslo občanského průkazu nebo pasu. Kdyby byla přijata varianta s elektronickým sběrem hlasů, zase by se trochu rozšířila nabídka e-služeb od státu směrem k občanovi. A kde je nabídka, je i poptávka. Podpis archu elektronickou cestou přes datovou schránku by mohl přitáhnout k volbám víc lidí, hlavně mladých, kteří dnes „fungují“ elektronicky. Spousta z nich nechodí k volbám i proto, že jsou prostě pohodlní. A samozřejmě existuje další skupina lidí, kteří jen z nějakých důvodů někam přijít v určený čas nemůžou (třeba k těm volbám), ale přes počítač nebo mobil se připojit mohou. Jakmile bude stoupat počet e-služeb na straně státu, poroste i zájem a počet osob, které budou chtít komunikovat elektronicky - ušetří se čas, peníze i energie na obou stranách, o tom asi nemá smysl diskutovat.
Mluvil jste také o způsobu, jak řešit místní poplatky a samosprávní agendy elektronicky. Jak by to mělo vypadat v reálu?
To je přesně to, co mi v tuto chvíli nejvíc chybí. Nedostupnost samosprávních agend, tedy těch, které vyřizujete jako občan v místě svého bydliště, ale i tam, kde máte chatu, případně když potřebujete ve stejné věci zastoupit své rodiče v úplně jiném městě. Je toho hodně a každému z nás to otravuje život. V malých obcích jsou navíc úřední hodiny velmi omezené, ale pro internet tyhle bariéry neexistují. Prostor pro e-služby je tady obrovský. Open data jsou k dispozici. Co tedy brání nasazení nových agend? Tady by měl stát společně s kraji hodně zabrat a obcím pomoct.
Nepomůže zde zavedení eOP a elektronické identity?
OP mi už připomíná čekání na Godota. Mluví se o tom již několik let, ale občanovi to opět nic nepřineslo. Přiznám se, že i já patřím mezi těch několik málo šílenců, kteří si kdysi pořídili občanku s čipem. K ničemu mi to nebylo. Hřát mě může pouze pocit, že jsem státu přispěl pětistovkou na financování experimentu. Doufám, že další avizovaná eOP nebude jen experimentem. Sice pozdě, ale přece umožní občanům jednoznačnou identifikaci při komunikaci se státem. Schválně jsem uvedl výraz „pozdě“, protože zde stát jednoznačně promarnil příležitost vytěžit z nařízení EU obchodní příležitost. Příležitost, jak z montovny udělat znalostní ekonomiku. Neustále je nám vnucováno, že Estonsko je v eGov daleko vepředu a ostatní nás rovněž předběhli, ale dle mého názoru jsme v době přijetí nařízení EU o eIDAS byli ve velmi dobré výchozí pozici. Měli jsme zde již léta fungující Czech POINT, datovky a základní registry. Naši úředníci uměli pracovat s elektronickými dokumenty i certifikáty. Pro garantovanou komunikaci už používali datovky. Pro referenční údaje si jdou do registrů, aniž by obtěžovali občana, a mohl bych pokračovat. Co nám tedy scházelo, abychom tuto situaci vytěžili a celé nařízení eIDAS využili jako velkou obchodní příležitost? Odvaha něco udělat a vize do budoucnosti. Vize bez nasazených klapek na očích, které celý eIDAS ohraničily v našem případě pouze na elektronickou identitu fixovanou na eOP. Promarnili jsme šanci vyvézt základní pilíře našeho eGov do Evropy. Přetavit nařízení EU v byznys. I přes rozdílnost legislativy v jednotlivých členských zemích mají všechny státy něco společného. Všude je zhruba třetina populace, která neumí komunikovat elektronicky - pro ty máme přece Czech POINT. Pro ostatní, kteří chtějí komunikovat elektronicky, máme zase datové schránky jako systém garantovaného doručování. Pro sdílení referenčních údajů napříč systémy máme zase základní registry. V rámci Czech POINTu máme jedinečný systém správy uživatelů, v tomto případě zejména úředníků orgánů veřejné moci, kdy za uživatele jsou odpovědní lokální administrátoři. Funkční princip delegované odpovědnosti. Ve Francii mají stejný problém jako my. Úředník na ministerstvu v Paříži neví, kdo je na radnici v Épernay oprávněn třeba k zápisu do matriky. To ví lokální administrátor z Épernay. Proč jsme ty systémy nevyvezli? Neprodali zkušenosti? Takhle jsme se dostali do situace, kdy pouze něco doháníme. A vlak EU jede v tomto případě poměrně rychle.
Máme vůbec šanci Evropu zase dohnat?
Jistě. Nebudeme už zřejmě premianty v oblasti eID, ale máme dobré základy. Na těch se dá stavět. Můžeme postupně rozšiřovat nabídku skutečných on-line služeb. Zoufale ale potřebujeme koordinaci mezi resorty. Zde proděláváme hromadu peněz a zejména času. Jakmile se resorty přestanou ignorovat a začnou spolu mluvit, výsledek se může dostavit poměrně rychle. Největší benefit z toho pak budou mít všichni občané tohoto státu. Na ČSSZ to už pochopili a výsledkem je široká nabídka on-line služeb všem, kteří mají datovku. Tedy nejenom občanům, ale i firmám, v řeči legislativy právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám. Teď je na MV ČR, zda nabídne služby ePortálu ČSSZ taky na kontaktních místech veřejné správy občanům, kteří to s počítači jednoduše neumí. Naproti tomu takové Ministerstvo financí se staví k držitelům datové schránky represivně. Nezáleží mu na tom, jestli lidé budou fungovat elektronicky a kolik takových bude, ale když už se někdo přihlásí k e-formě komunikace, musí ji - dokonce pod pokutou - používat. Místo toho, aby ministerstvo občany motivovalo třeba tím, že k této „povinnosti“ nabídne i řadu dalších e-služeb, kvůli kterým by se jim zřízení datovky prostě vyplatilo (tím nemyslím finančně, protože zřízení datovky je zdarma), je v podstatě od této cesty odrazuje. Pokaždé, když se stát pokouší dostat své občany pod tlak, zákonitě začnou kopat a vymýšlet, jak povinnost obejít a bojkotovat. Postupné přecházení na elektronickou formu komunikace s občany by mělo být pro stát zásadní. Nechci se opakovat, ale čísla mluví jasně. Výrazně ušetřit se podařilo tam, kde se zavedla e-komunikace, kde zafungoval eGovernment. Jak budou vypadat on-line služby v příštím období, ve velké míře závisí na státní správě. Pevně věřím, že iniciativu rozvoje převezmou komerční subjekty, a to díky rostoucí nabídce open government dat.
Zdroj: http://202020.cz/martin-rehorek-potrebujeme-skutecne-sluzby-egovernmentu-ne-jejich-spatne-imitace/
